HISTORIE KÁVY

O kávě bylo již napsáno mnoho. Velice pěkně psal o kávě pan Zdeněk Žáček, dovoluji si tedy odcitovat kapitolu z jedné z jeho knih.

Káva jako osvěžující nápoj je známa více než tisíc let. Její historie je stejně zajímavá a bohatá jako historie kteréhokoli jiného oboru. První údaje o kávě se dochovaly v rozmanitých bájích. O objevitelích "zázračných bobulí" existuje velké množství mohamedánských legend, které přežily staletí a oslavují první použití těchto zázračných plodů.
Jedna z legend vypráví, jak šejk Omar, lékař a kněz, objevil u Ousabu v Arábii pouhou náhodou kávu jako nápoj s magickými vlastnostmi. Šejk Omar, žijící ve vyhnanství, pozoroval ptáka s překrásným nápadným peřím, odpočívajícího na stromě a zpívajícího nenapodobitelnou harmonickou píseň. Když se chtěl Omar ptáka zmocniti, upoutaly ho na stromě líbezně vonící květy a zvlášť lákavé plody. Omar utrhl několik plodů a odnesl je do své jeskyně. Nalezené plody pak použil jako přísady do odvaru, který si připravoval z různých plodů a rostlin. Zvláštní chuť odvaru přivedla Omara na myšlenku předepsat tento nápoj nemocným, kteří jej jako dobrého lékaře a rádce vyhledávali i ve vyhnanství. Zpráva o blahodárném účinku nápoje se rozšířila tak, že byl Omar vyzván, aby se vrátil v triumfálním doprovodu do Mekky, kde byl na jeho počest vystavěn klášter a Omar byl prohlášen za svatého.

Legendární šejk Omar

Jiná legenda připisuje objevení zázračné kávy arabskému pastýři etiopského kláštera Kaldimu, který si stěžoval opatovi sousedního kláštera, že kozy, které pásl, se stávají neobyčejně dovádivými, když se napasou bobulí divokého keře rostoucího nedaleko pastvin. Opat ze zvědavosti a chtěje se přesvědčit o správnosti pastýřova tvrzení vyzkoušel plody záhadné křoviny sám na sobě. Byl překvapen povzbuzujícími a osvěžujícími účinky bobulí, což jej přivedlo na myšlenku připravit z plodů odvar pro mnichy, kteří často usínali při dlouhých nočních náboženských obřadech. Povzbuzující čarovné účinky se i zde osvědčily.

Objevení kávy podle legendy o pastýři Kaldim

Další pověst, pocházející ze stejné doby, vypráví o šejku Gemaleddinovi Abou Muhammad Bensaidovi, muftim z Adenu, který za své cesty do Etiopie poznal blahodárné účinky kávy. Po svém návratu do Adenu se roznemohl a žádný z jeho lékařů ho nedovedl uzdravit. Vzpomněl si na nápoj, který za své cesty v Etiopii pil a v důvěře, že mu navrátí zdraví, poslal si pro kávu. Skutečně se uzdravil a pro její účinky proti nespavosti zavedl povinné pití kávy před noční modlitbou mezi derviši.
Káva jako osvěžující nápoj je známa už v klasickém údobí arabské medicíny, které se datuje od doby Rhazesa, plným jménem Abu Bark Muhammad ibn Zakariya El Razi, který sepsal naučnou formou spisy, v nichž pod názvem bunchum se prvně zmiňuje o kávě.
Přezdívku Razi přijal jako rodák města Raj. Jako velký filosof, astronom a správce nemocnice v Bagdadu napsal mnoho naučných lékařských knih, z nichž nejdůležitějším dílem je Al-Haiwi (Evropská pevnina), v níž se zmiňuje o vlastnostech a léčebných účincích plodů bunchum - kávě. Staří Arabové nazývali strom kávový bun a nápoj bunchum.
O původu slova káva je několik domněnek. V arabštině znamená nápoj, připravený výhradně z rostlinných látek. Jiní historikové spojují původ slova káva s oblastí Kaffa. Tento výraz vyskytuje se pak během doby v různých jazycích a nářečích jako caova, kahvah, cahua, cahue, kahveh apod. Slova kávový plod používá se již v sedmnáctém století a existuje v africkém a arabském nářečí pod názvem bon, ban, buncho, bunza a bunvah.
Káva se těšila již od počátku veliké oblibě. To způsobilo, že pití kávy a tím i pěstování kávovníku se velmi rychle rozšiřovalo do různých zemí celého světa. Koncem 15, století dostala se káva do Mekky a Mediny a tak jako v Adenu, zasloužili se o její rozšíření derviši, kteří ji přinesli začátkem 16. století i do velkého Kaira (Káhiry), odkud se rozšířila do Syrie. Obyvatelé Mekky si tento nápoj velmi rychle oblíbili bez ohledu na používání při náboženských obřadech a přijali jej jako běžný,ale vzácný osvěžující nápoj, podávaný v tzv. kaveh kanes, prvních to kavárenských hostincích, Stejně tak jako v Mekce a Adenu, stala se káva obecným nápojem i v Medině a Káhiře. Široký rozmach pití kávy a její velká obliba mezi laiky vyvolaly silný odpor u zbožných mohamedánů, kteří dovolovali pití kávy pouze duchovním hodnostářům. To vyvolalo perzekuci pití kávy v této době. O prvním úředním zákazu pití kávy vypráví tato historka.
Když opouštěl mešitu, byl vládnoucí guvernér Mekky jednoho večera po modlitbě, uražen skupinou domorodců pijících kávu, kteří se chystali prožít noc na modlitbách. Když guvernér poznal nápoj, kterým zaháněli únavu, rozhodl se zakázat pití tohoto čarovného nápoje. Káva byla postavena mimo zákon a její prodej byl guvernérovým nařízením zakázán, Tímto zákazem byly v Mekce uzavřeny všechny kavárenské hostince a veškerá káva byla spálena. Neuposlechnutí zákazu se trestalo veřejnou hanou, jako např., jízdou na oslu v nejživějších ulicích města nebo veřejným bičováním chodidel. Zákaz pití kávy neměl pro silný odpor obyvatelstva dlouhého trvání. Po zrušení zákazu se pití kávy v Mekce ještě více rozšířilo.
K dalšímu rozšíření pití kávy došlo po dobytí Egypta, kdy se odtud káva dostala až do Cařihradu. V záznamech se dochovaly zmínky o tom, že se v této době vydávaly značné finanční částky za kávu v cařihradských rodinách, stejně tak jako ve Francii za vino. Dokonce i žebráci prosili o peníze na kávu tak, jako v Evropě na víno a lihoviny. Odmítnout nebo opominout podat kávu své ženě byl tehdy v Turecku zákonný důvod k rozvodu. Při svatebním obřadu slibovali muži místo věrnosti, že nikdy nenechají svou ženu bez kávy.
Pití kávy a zakládání kavárenských restaurací a kaváren se šířilo postupně v celém světě. Tak například Káhira měla začátkem 17. století již 2000 kaváren, z nichž některé zavedly slazení kávy. Koncem 17. století bylo napočteno v Paříži 250 kaváren a do revotuce již 1800. Ve Vídni byla zřízena první kavárna koncem 17. století, stejně jako v Lipsku, ve Stuttgartu, a v Berlíně až začátkem 18. stoleti. Z Německa se rozšířilo pití kávy i k nám.
Prvním pražským kavárníkem byl Jiří Theodato, původem z Damašku, který se usídlil v Praze na Starém Městě, v bývalé Jezovitské ulici (Velké Karlově ulici) v domě čís. 182 ,,U Cornovy“. Do té doby byla arabská káva rozšířena jen v domácnostech a prodej ve veřejné místnosti byl novinkou. Theodato jako první pražský kavárník vařil z počátku kávu ve svém bytě a prodával ji na ulici ve stánku, ustrojen v typickém arabském oděvu, který nesporně prodej kávy zvyšoval. I přes překážky, kladené odpůrci kávy, se jeho obchod vzmáhal a když se v roce 1714 stal Theodato pražským měšťanem, přemístil prodej kávy do krámku zv. U Mosteckého pekaře pod Malostranskou mosteckou věží proti strážnici v čís. 34, kde kdysi býval pekařský krám. Byla to první pražská kavárna, která se těšila takové oblibě, že se z nedostatku prostoru káva popíjela před krámkem na ulici. Theodato si tak získal zásluhy o veliké rozšíření pití kávy v Praze. Po úspěšném vybudování první pražské kavárny byly pak zřizovány kavárny postupně na různých místech ve středu města. Následovala kavárna na Malé Straně ,,U Petržílků“, na konci podloubí na Malostranském náměstí čís. 51, dále v Mostecké ulici čís. 61 kavárna ,,U Zlatého hroznu“, zv. též ,,U Christlů“, na Novém Městě na Koňském trhu kavárna ,,U bílého kohouta“. Koncem 18. století dosáhl počet kaváren v Praze již plné stovky. V roce 1871 se zřizuje v Praze první česká kavárna většího rozsahu a modernějšího vybavení než všechny dosavadní. Byla to kavárna - kafírna, jak se tehdy říkalo - ve známém domě ,,U modrého hroznu“ na rohu Rytířské ulice proti Stavovskému divadlu na Ovocném trhu. ByIa zřízena ze staré kavárničky. Zakladatelem této moderní české kavárny byl Václav Kundrát, velkobzenský rodák, ktetý starou kavárnu s velkým nákladem přebudoval v moderní, věhlasné pověsti se těšící českou kavárnu, která se stala střediskem vlasteneckého života. První česká kafírna byla chloubou Prahy a byla vyhledávána i cizinci. Vynikala nejen prvotřídní kávou, ale výbornou českou kuchyní. Postupně přibývaly další kavárny, takže koncem 19. století bylo v Praze celkem 33 velkých a 38 malých kaváren.
V Brně byla první kavárna zřízena začátkem 18. století Turkem Achmetem a koncem 19. století bylo již v Brně 30 větších a 63 menších kaváren. Pití kávy se stávalo postupem doby běžnou potřebou denního života. V rodinách se pila káva ráno a odpoledne a zatlačovala tak až dosud obvyklou ranní polévku.

ŽÁČEK, Zdeněk: Zajímavě o kávě a čaji, Praha : Vydavatelství vnitřního obchodu, 1960. str. 7-12